Není to sice můj příběh, ale taková zajímavost se kterou jsem se setkala. Po skončení mateřské dovolené jsem potřebovala zaměstnání blízko domova a nenáročné na čas. Vzala jsem tedy práci ekonomky dopravy v pekárnách, které jsou blízko mého bydliště. Protože pečivo se rozváží od čtyř hodin ráno, byla i moje pracovní doba krátká, řidiči déle než do 9 hod. nejezdí.
Ale chci vám napsat ne o sobě, ale o zajímavém postiženém chlapci, se kterým jsem se tam setkala.
Byl malý, nedorostlý, bylo mu 30 let, ale vypadal tak na patnáct. V obličeji měl ten výraz mongoloidního dítěte a nedokázal říct jedinou souvislou větu. Nejčastěji jen mlčel. Nevím jakou přesně měl nemoc, ale že je postižený bylo vidět na první pohled.
Jeho práce bylo umývání plechů od pečiva a to zvládal dobře.
On ale měl neuvěřitelnou paměť. Miloval vlaky v hlavě nosil jízdní řády vlaků z celé ČR. Znal i výluky a všechny aktuální změny i kde je třeba přestoupit. Stačilo se ho zeptat kdy zítra pojede vlak třeba z České Třebové do Brna a on se rozzářil a okamžitě vám to řekl.
A správně, mnohokrát jsme si to prověřovali. Prostě měl v hlavě počítač. Nevím kde ty informace bral, ale věděl vždy a správně…...