Proč lidé soudí jiné, když o nich nic nevědí?

[Jindřiška]

Je to správné udělat si úsudek když o druhém člověku nic nevím?

Byla jsem na operaci šedého zákalu na obou očích. Lékař mi doporučil aspoň týden nevycházet ven bez tmavých brýlí, jednak proto, aby si oči zvykaly postupně na hodně světla, ale i proto, aby se do očí a operační rány nedostala infenkce, prach, nebo smítka která létají vzduchem.
Šla jsem tedy venčit svého psa ve slunečních brýlích, přesto, že bylo zataženo a drobně pršelo.
Cestou jsem potkala starší dámu z naší ulice, která mě už delší dobu ani neodpoví na pozdrav, proč to nemám tušení. 
Ta paní na mne zírala a když jsme se minuly slyším jak říká sama pro sebe, ale nahlas.: "Ta je zralá na Bohnice. Už dávno tam měla být."
S odstupem času se tomu směji, ale v té chvíli mne to bodlo u srdíčka.
Proč jsou lidé takový?

[Ann]

Jindřiško nevím proč jsou někteří lidé takový a sama nikdy nesoudím. Nic si z toho nedělej, podobné jedubaby jsou asi všude. Nespíš jim dělá dobře, někomu aspoň slovem ublížit. Příště se jen zasměj a nech to plavat, protože  pokoušet se takovým lidem něco vysvětlovat by nemělo smysl, neposlouchali by tě.
O bábě si mysli své a měj hezký den. 

[Soňa]

Přesně tak. Máme v ulici hned dvě podobné báby. Stojí věčně venku a pomlouvají všechno co se někde šustne. Pravda je nezajímá, mají svůj názor.  Neřešit. Jedním uchem dovnitř a druhým pustit ven. Nač si kazit den. 

[Jindřiška]

To je pravda, děkuji.