Je tomu spousta let, co se udála tato příhoda a vždy si na ni vzpomenu, když mi u někoho káva nechutná.
Byl jsem na návštěvě u jedněch známých. Paní domu mi bleskurychle uvařila kávu, na stůl dala cukřenku a já se obsloužil. Vložil jsem dvě kostky cukru, usrkl a huba se mi zkřivila. Káva byla slaná. Nedal jsem to najevo a diskutovali o všem možném a já stále míchal kávu, ale neupíjel. Známý si toho všiml, a ptá se mě jestli mi káva nechutná a já mu popravdě řekl, že nechutná, protože je slaná. Když to paní domu slyšela, plácla se dlaní o čelo a omlouvala se s tím, že zrovna, když mi připravovala kávu vařila se ji na kamnech voda, ale neuvědomila si, že to je voda na těstoviny a proto byla slaná. Ta se mi omlouvala snad pokaždé, když jsme se potkali a pokud jsem byl opět na návštěvě, káva byla výtečná.